SEO webu sledují SEO nástroje.cz
noname

Já mám kocábku, ty máš kocábku. V kocábce je díra.

2.11. 2009 07:28

V každé kocábce. Navíc se kocábky nezadržitelně blíží do centra uragánu zvaným hospodářská krize. Zatím se jen seznámily s prvními vlnami. Některé jsou již teď zmítány silami, na které nemají sebemenší vliv. Jednu kocábku řídí kormidelník vlevo, jinou vpravo a ohání se znalostmi nabytými rychlokurzem v klidných vodách hospodářské prosperity, maximálně trochu zvířené menšími vlnami. Jsou dva druhy kocábek, státní a soukromé. Státní mají dvě výhody. Disponují největším počtem veslařů a mohou určovat pravidla plavby pro kocábky v jejich teritoriu. Do určité míry.

Pak jsou ještě kocábky korporátní, neboli firemní. Ty už jsou lépe připravené a disponují úplně jinými přednostmi. Především ty nadnárodní. Plaví se rozbouřenými vodami již dlouho. Jsou zvyklé bojovat všemi prostředky o své teritorium. Mohou si dovolit využívat těch nejlepších kormidelníků a veslařů, které nabírají do žoldu napříč národními teritorii. Nemusí brát ohled na slabší jedince, jednoduše je hodí přes palubu. V daňových rájích mají ukryté své poklady, jsou zvyklé sledovat jen své vlastní zájmy, jsou zvyklé je prosazovat za každou cenu a nejsou příliš nakloněny demokracii.

Schopný kormidelník v čele korporátní kocábky je výkonnější a levnější, než sněm kormidelníků volených veslaři a palubními dělníky. Takoví volení kormidelníci totiž občas uhýbají z cesty jiným kocábkám v rozporu se zájmy vlastních lodníků. Především pokud jsou argumenty konkurenčních kocábek vhodně podpořeny lepšími kajutami, žoldem a jinými výhodami.

V neposlední řadě v těchto vodách působí přístavy kamenné a mramorové, zvané banky. Ne každá loď v nich může v neklidných dobách zakotvit, ba naopak, občas tu jdou ke dnu kocábky za přispění mateřského přístavu a s nimi i všichni námořníci na palubě. Za lhostejného přihlížení mnoha a mnoha dalších... Občas vlny rozbijí i zdánlivě pevný přístav.

Za této situace, přežijí jen ti nejsilnější a nejflexibilnější. Ti kteří jsou nejméně svázáni pravidly, ti největší a nejbezohlednější. Ti budou po stabilizování situace nadále určovat pravidla. Nebudou hledět na slabé a potřebné, nebude je zajímat kolik lidí se utopí. Prostě poplují dál a vlny, které vytvoří budou dále zhoršovat situaci těch méně šťastných a slabších.

Já osobně nemám příliš strach z krachu velkých společností. Nepotřebujeme je, oni potřebují nás. Stát vybírá nejvíce daní od malých a středních podnikatelů a také od obyčejných lidí. Velké firmy mají daňové úlevy, investiční pobídky a sídla společnosti v daňových rájích.

Mám spíše velkou obavu o nás, obyčejné lidi. O ty stovky tisíc propuštěných dělníků, kteří díky krizi systému nebudou mít na bydlení, jídlo a další základní potřeby. Státní kocábky je budou mít na krku a půjdou o to rychleji ke dnu, nebo se budou muset začít chovat stejně bezohledně jako nadnárodní korporace. V této situaci nemůže pomoci další a další přikládání neefektivního paliva v podobě dalších a dalších peněz na paluby potápějících se (nejen) národních kocábek. Čím těžší náklad, tím rychlejší cesta ke dnu. Bylo by potřeba podpořit ty, kteří přijdou o práci a ne neustále „mazat“ těm velkým. Kam to vede, už vidíme delší dobu.

Velká firma díky pobídkám přijde, strhne na sebe pozornost velké části dodavatelů, přitáhne lidi z velké dálky. Díky masivnímu příchodu lidí se zvednou ceny domů, bytů, pozemků. Menší firmy se musí buď přizpůsobit, nebo se přestěhovat jinam. Po krachu-odchodu velké firmy, zůstává celý region v chaosu. Lidé, kteří čerpali hypotéky na nadceněné nemovitosti jsou náhle bez práce. Nemovitost klesne cenou tam, kam patří a po zabavení bankou ani nepokryje cenu úvěru. Lidé zůstanou v dluhu, bez práce a na krku státní dobrovůli.

Proč o tom píšu dnes, kdy se neustále vynořují zprávy o tom jak skvěle dopadly zátěžové testy bank, jak akciové trhy stoupají a jak se znovu ve Škodovce zavádí pracovní soboty? Chybí mi tam jedna podstatná informace. A to informace o tom, že příval lidí na úřad práce skončil a nezaměstnanost aspoň nestoupá, když už nemůže klesat. V Česku se obecně o krizi moc nepíše. A když, tak spíše méně poplašné zprávy, tak abychom se jen pozvolna připravili na možnost, že tu Velká krize opravdu je.

Že neexistuje žádné jednoduché a politicky průchodné řešení této situace je jasné. To už by všechny kocábky plavaly stejným směrem. To nejhorší nás teprve čeká, nafukujme plovací vesty, voda už šplouchá přes palubu.

Článek byl publikován také zde safranek.blog.idnes.cz
Zpět na komentáře a názory


Rádi byste nám napsali svůj názor na tento článek? Můžete to učinit zde info@cestazkrize.cz

Cesta z krize - Finanční a hospodářská krize